Horor.eu

Tomáš slyšel ze sklepa hlas své matky volající ho jménem, ale věděl, že matka je už rok mrtvá. Přesto se pomalu vydal dolů, schody skřípěly pod jeho váhou a hlas zněl stále naléhavěji. Když otevřel dveře, viděl svou matku, jak stojí ve tmě a s úsměvem říká: "Od teď budeme zase spolu."

Detektiv Jones stál uprostřed prázdného bytu a zkoumal podivnou látku, která se leskla na koberci. Všechny dveře a okna byly pečlivě zamčené, přesto se v bytě vznášel zápach čerstvě rozlité krve. Když zvedl hlavu, spatřil na stropě velký červený kruh, který tam před chvílí ještě nebyl.

 Největší databáze detektivních příběhů –  magazín České Detektivky  – zveřejnil vítěze své první ankety o nejlepší detektivní povídku za uplynulý rok. Jedná se čtenářskou anketu o nejlepší publikovanou povídku v rámci magazínu za celý rok 2023. V průběhu roku vyšlo v magazínu  České detektivky  přes 30 skvělých příběhů od nejlepších českých autorů. Ze všech publikovaných nominovali v průběhu roku čtenáři ty nejlepší do velkého finále. 8 nejlepších příběhů čtenáři jednotlivě bodovali podle svého uvážení a podle toho, jak je příběh oslovil. Nešlo tedy o subjektivní hlasy malé skupinky porotců, ale emotivní vliv na více než 20 čtenářů detektivního žánru. Z průměru bodů následně vzešli vítězové. 1. místo: Veronika Fiedlerová: Noc na Liščí skále Veronika Fiedlerová je převážně hororová autorka, která má na svém kontě dva romány a řadu povídek. I vítězná povídka Noc na Liščí skále má prvky duchařského hororu. Přečtěte si povídku zde 2. místo: Martin Štefko: Nejezdi t...

 Alena se probudila uprostřed noci. Na stropě viděla ruku, jak se natahuje dolů. Pohnout se už nestihla.

Tiché šumění lesa se ozývalo kolem, když se Martin otočil a zjistil, že jeho stín má dvě hlavy. Začal utíkat, ale kroky za ním neustále sílily, i když se už dávno zastavil. Když se konečně odvážil otočit, zjistil, že to, co ho pronásleduje, nikdy nemělo být viděno lidskýma očima.

Dveře se pomalu otevíraly, vydávaje při tom zvuk připomínající skřípění kostí. Tma, která se zpoza dveří valila, byla hustá jako inkoust a nesla s sebou chlad, který mrazil až do morku kostí. Když se dveře otevřely dokořán, v místnosti se objevil stín, který neměl žádné rysy, ale jehož oči svítily jako žhavé uhlíky.

Pavel si ve tmě všiml, že v jeho ložnici stojí postava, a vyděšeně se rozhlédl po telefonu, aby zavolal pomoc. Když sáhl na noční stolek, ucítil, jak mu někdo jiný podává telefon. "Stejně už je pozdě," zašeptal hlas těsně u jeho ucha.